Polsko v ČR

Tento princip není v rozhodnutích ústavních soudů a tribunálů mnoha členských států EU zpochybňován. Tyto soudy opakovaně rozhodly, že některé projevy činnosti orgánů Evropské unie, zejména Soudního dvora EU, mají charakter ultra vires, tj. překračují kompetence svěřené těmto orgánům smlouvami. Taková rozhodnutí byla vydána mimo jiné ve Francii, Dánsku, Itálii, České republice, Španělsku nebo Rumunsku. V tomto ohledu se nejvíce prosadila judikatura německého Spolkového ústavního soudu, která pokračuje od 70. let 20. století.

Také Polský ústavní soud vydal podobná rozhodnutí v minulosti - ve formacích zvolených polským Sejmem ve všech politických konfiguracích od vstupu Polska do EU. V roce 2005 Ústavní soud pod vedením soudce Marka Safjana stanovil princip, podle kterého „Ústava je nejvyšším zákonem Polské republiky ve vztahu ke všem mezinárodním smlouvám, které ji zavazují, včetně smluv o přenosu pravomocí v určitých záležitostech. Ústava má na území Polska přednost v platnosti a uplatňování.“ (ustanovení ze dne 11. května 2005, věc K 18/04). Tato zásada byla stvrzena v rámci dalších ustanovení Ústavního soudu, mimo jiné ze dne 19. prosince 2006. (P 37/05), podle něhož „Ústavní soud je povinen vnímat své postavení tak, že v otázkách zásadního, systémového rozměru si zachová pozici „soudu konečného slova ‘ve vztahu k polské ústavě‘, a také v rozhodnutí ze dne 24. listopadu 2010 (K 32/09), v němž se uvádí, že „předání kompetencí EU nesmí porušovat princip nadřazenosti Ústavy a nesmí porušovat žádná ustanovení Ústavy“.

Rozhodnutí ze dne 7. října tuto dlouhodobou judikaturu potvrzuje. Soudní dvůr nezpochybnil ustanovení Smlouvy o Evropské unii jako celek. Upozornil však, že výklad, podle něhož by vedly k nadřazenosti normy mezinárodního práva nad vnitrostátním právem ústavního významu, by byl neslučitelný s hierarchií zákonů platných v Polské republice. Výklad práva EU vyplývající z nedávné judikatury Soudního dvora EU a zpochybněný Ústavním soudem by vedl k situaci, kdy by polští soudci byli nuceni (na základě práva EU, tj. právní normy nižšího řádu) při rozhodování nerespektovat zákony polské ústavy (tj. právní normy vyššího řádu).

Takový výklad by dodatečně stanovil nižší standard soudní ochrany polských občanů, než na jaký mají podle Ústavy nárok. Podle Ústavy jsou soudci jmenovaní prezidentem republiky neodvolatelní a při výkonu své funkce se řídí pouze Ústavou a zákony. Interpretace práva EU, který Ústavní soud zpochybnil, měla za cíl tento princip narušit, umožnit zpochybnění jejich rozhodnutí a fakticky je zbavit soudní moci, a tím připravit občany o právní jistoty a důvěru ve výkon spravedlnosti. Přijetí tohoto výkladu by snížilo standard právní ochrany pod úroveň zaručenou polskou ústavou, a z tohoto důvodu by jej Ústavní soud nemohl považovat za shodný s polskou ústavou.

V souladu s čl. 9 Ústavy Polské republiky Polsko respektuje mezinárodní právo, které je pro něj závazné. To znamená, že všechny závazky vyplývající jak z primárního tak i sekundárního práva Evropské unie zůstávají v platnosti a Polsko je bude dodržovat.

Ustanovení Smlouvy o Evropské unii uvedená v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října zůstávají v platnosti. Nepřípustný je pouze jejich výklad nebo uplatňování v rozporu s polskou ústavou.

 

Kancelář tiskového mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky